Existují vůně, které nás dokáží během jediné sekundy vrátit v čase. Vůně babiččina koláče, letního deště na rozpáleném asfaltu nebo vůně papíru. Ať už patříte mezi ty, kteří při otevření nové knihy nebo rozbalení čerstvé lepenkové krabice jako první zaboří nos dovnitř, nejste sami.

Romantická láska? Nikoliv!

Láska k vůni papíru je celosvětový fenomén. Co se ale za touto čichovou závislostí ve skutečnosti skrývá? Romantiku v tom nehledejte, je to čistá a fascinující chemie. Když vám domů dorazí balíček z e-shopu a vy otevřete čerstvou, dosud nepoužitou kartonovou krabici, ucítíte specifickou, ostřejší vůni. Často ji popisujeme jako vůni „novoty“ nebo „čistoty“.

Tento čichový vjem je dán samotným procesem výroby. Nový papír a vlnitá lepenka v sobě nesou stopy chemických látek používaných při zpracování dřevěné buničiny, bělení a lepení jednotlivých vrstev. Jde o těkavé organické sloučeniny, které se z obalu postupně odpařují. Náš mozek má navíc tuto vůni pevně spojenou s momentem překvapení, radosti a odměny z nového produktu.

Když se papír mění ve vanilku

Skutečná magie ale nastává, když papír začne stárnout. Určitě to znáte ze starých knihoven, antikvariátů nebo ze sklepů, kde máte roky uložené archivační kartonové krabice. Ta vůně je sladká, hluboká, s nádechem mandlí a vanilky. Jak je to možné, když papír vzniká ze dřeva?

Odpověď leží ve dvou hlavních stavebních kamenech papíru, tedy celulóze a ligninu. Jak roky plynou, tyto organické sloučeniny reagují se vzdušným kyslíkem a světlem a začínají se pomalu rozkládat. Během tohoto chemického rozpadu se do vzduchu uvolňují stovky těkavých látek.

Mezi ty nejdůležitější patří

• Vanilin (Sloučenina, která dává vůni typický vanilkový podtón)
• Benzaldehyd (Látka, která voní po hořkých mandlích či marcipánu)
• Furfural (Sloučenina dodávající jemný nádech mandlí a pečeného chleba)

Když tyto látky smícháte dohromady, vznikne jedinečný parfém času, kterému vědci dali oficiální název – old book smell, v překladu vůně starých knih.

Proč k ní máme tak silné pouto?

Čich je evolučně nejstarší a nejcitlivější lidský smysl. Na rozdíl od zraku nebo sluchu putují čichové vjemy v mozku přímo do center, která jsou zodpovědná za emoce a dlouhodobou paměť.

Vůně starého papíru v nás podvědomě vyvolává pocit bezpečí, klidu a nostalgie. Připomíná nám dětství, listování v moudrých knihách nebo objevování zapomenutých pokladů ve starých krabicích na půdě.